Tak jsme ustáli nejen výročák osady, ale i zvláštní akci v akci - oslavu dvojích osadnických šedesátek doprovázených permanentní šílenou žranicí, ale i komentovanou koštovačku špičkových vín výborného pavlovského vinaře. K tomu několik kamarádů pěkně vyhrávalo, ale ještě před zapálením ohně odspěchali, bohužel, jinam a tak muzika u ohně zůstala na cca domácích.
Naštěstí sobotní pařák postupně ustoupil a přitom ani hrozící bouřky a lijáky nenastaly, takže počasí nám vlastně přálo.
Bylo tady však taky něco moc smutného - oplakávali jsme památný soliterní smrk, který léta zdobil a zkrášloval osadní flek a současně odešly VŠECNY ostatní smrky podél cesty na camp a i některé borovice !!! Je to hromadná katastrofa !
I tak to byl fajn víkend a třešničkou na dortu bylo doručení mé osoby kamarády až před vrátka - bomba ! Díky !

Nasáklí krétskou antikou odcházíme z muzea do vypražené metropole. Místní policie má zrovna nějaký zásah. Jdeme dál jedním z paprskovitých bulvárů mířících do historického centra. Tady právš vysazují krásně kvetoucí vzrostlé stromy. Nevím, co to je - podobá se druhu ibišku. Ptala jsem se obchodnice - řekla mi jméno, které jsem si ale nezapamatovala :). Blížíme se s Čápem k centru; zbylí dva zamířili do jiné části města kvůli nějaké válečné expozici v Historickém muzeu. S třed města - úžasná kašna Morosini - je tak krásná, že jsme si k ní i sedli se zmrzlinou, koupenou za rohem. V chládku pod stromy bylo příjemně ... taky jsme tu číhali na letadla vzlétající z nedalekého letiště. Projdeme se "turistickou" uličkou a je tu co vidět. Pak jsme zamířili do kostela Sv. Marka - je nejstarší benátský ve městě - r. 1239 a nyní slouží jako koncertní síň a galerie. Míjeli jsme Benátskou lodžii, jež nyní slouží jako radnice a není přístupná. Je to typický příklad vily v palladiánském slohu (postavena 1626-28).
U Arch.muzea jsme byli dost brzy tak jsme znovu prošli turniketem AM, abychom čekali ve stínu. Brzy dorazili i Plech s Rubenem a vyrazili jsme k autu. Místo parkovného jsme učinili malý nákup, vyzvednu "parkovenku", závora je hore a my míříme "domů". dobrali jsme benzín a auto vrátím večer - dnes to bylo jen 35+ něco málo.
Už jsme se těšili na svlažení v moři - města bylo dosti.

Z Útěchova po žluté směr Adamov; cestou nalezeny 2 plnotučné bedly a pár dalších hub. Od křížení se silnicí jsem pokračovala jinou cestou a zaplnila 2 igelitky bezovými květy - už asi poslední volání. Nejhorší ale bylo pak vedro v Brně - taktak jsem se doplazila domů.

Toto albíčko je naplněno krétskými artefakty z archeologického muzea - kdo to nemiluje, nelezte sem :) :) !!!
Parking jsem našla blizoučko-nad čtverkou a za chvilku jsme vstupovali do vyhlášeného muzea. Taky zadarmo ! Foto bez blesku povoleno a expozice skvěle instalované a nasvícené. Davy se rozptýlily a vše bylo v pohodě. Trochu nás překvapily malé rozměry rakví; až později jsem si uvědomila, že řekové dodnes své mrtvé po 3 letech ze země vyjmou a po očistění kosti již na stálo uloží do menších, dnes kovových krabic. Po kulturním soustu dáme něco hmotnějšího, doplníme tekutiny a vyrazíme do městského horka.

Od hájenky loužemi a blátem, což Šedivým Kačenám nemůže vadit - nebylo lehké se v čerstvým blátem probrodit bez ztráty kytičky. Ale dorazily jsme jakžtakž čísté :). Připletla jsem se k dokončování camrátek. Obdivuji nový luxusní přístřešek i kadibudku s větráním. Později odpolko nastaly konečně soutěže: lov ryb - soutěž pro všechny; daří se mi i při zozstřelu a nakonec - vítězím po druhém rozstřelu :). Potom si ještě zastřílíme z luku, zahrajeme kimovku a pak už zapálíme HRANICI, aby byl OHEŇ. Širákuju a ráno brzy vstávám, abych to stihla včas na domluvený odjezd na Jihlavku na vodu. Je krásné ráno s příslibem pěkného letního dne a odcházet se mi takhle brzo nechce. Všichni (skoro) ještě spí, ale je čas vyrazit - musím mít zdravotní rezervu! Tak hurá zase do bláta - je ještě horší než včera :(. Ale su tu a je půl deváté. Čekala jsem tu hodinu a půl; už jsem si myslela, že jsem si to spletla, ale ukázalo se, že holky nějak nezvládaly balení a protože už byl čas nejistý, tak jsem jela domů-spoj byl bez čekání.

Ráno jsme skoro první na snídani A tak se daří i být brzo v Knossu a zaparkovat u vstupu. Vycucla jsem v průvodcích, že dnes je vstup ZDARMA a taky že jo :) !! Radostně vstupujeme a ještě tu ani nejsou očekávané davy. Jen v jednom místě bylo třeba chvíli čekat, ale jinak velká krása a pohoda. Davy houstnou, ale my už odcházíme. Nakonec jsme ještě prošli jednou dokola a mezitím davy zhoustly a na uzlech stály dost dlouhé fronty. Jedeme do hlavního města Iraklionu s cílem navštívit i Archeologické muzeum gratis.

Po večeři vykoukl téměř celý měsíc a v hotelu se chystaly řecké tance. Tři muzikanti nadělali pořádnou muziku a tanečníci se snažili.
Uvádím zde úlomky vystoupení taneční miniskupiny snad jsem zachytila pestrost a několik různých tanců ... komu to nic neříká, tak to jen proběhněte ... nechci vás nudit :)

Hledám, kam vyjet jen na odpolko, protože kluci chtějí dopol koupačku a slunění. Vracím se od moře k našemu bazénu a baru a chvíli se tu cachtám i já.
Po O razíme s nadějí, že se přiblížíme na dosah sněhu v horách na obzoru, ale i když jsme jeli krásnou hornatou krajinou plnou vesniček, kostelů, strží a vyhlídek, sněhu jsme se nedobrali. Alespoň jsme byli brzo k večeři a měli dost prostoru shlédnout i taneční představení v jinak nehostinném suterénu.

Zpět z Psychra dolů, krátká zastávka u turistnionu, něco typických pohledů z okýnka, zastávka na kochacím místě, za vesnicemi "V Potoce" a "Mimo Potok"ještě nějaký mlýn a v dohledu už náznak moře. Zastavujeme na zvláštním místě nad kaňonem. šude je tu plno "artefaktů", udělátek a jiných krámů. Pochopíme až po přečtení článku v českém průvodci, který nám předkládá krétský nadšenec a všeuměl, kutil a koumes Manolis. Je to mimo jiné taverna i blešák - myslíme na Rubena a poptáváme armádní kousky, ale bez úspěchu. Ještě máme jeden cíl - Neapoli, a tak hrrrrrrrr... Místní kostel je vidět z dálky a i z blízka je moc pěkný. Z dálnice jsme tentoX odbočili správně a před sedmou jsme "doma". Ujeli jsme 128 km.

Během cesty zastavujeme, kde chceme, např. v Klášteře Vidiano; prohlédli jsme hl.kostel, horní kapli a očichali nádherné růže v areálu. Kochali jsme se "švýcarskou" krajinou, nacházející se v horské "kaldeře". Všude se to zelenalo a kvetlo - ráj. Ve vsi Psychro jsme nechali auto a vyrazili k jeskyni. Jen chvíli jsem ještě váhala, když jsem viděla ten kopec, ale pak jsem vyměkla a zaplatila za mulu. Nemocné srdce, plíce a vedro - lezla bych to aspoň 2 hodiny. No, nesedí se na tom jako na koni, každým okamžikem jsem měla pocit, že spadnu. A taky třmeny byly moc vysoko. Nechtěla jsem, aby majitelka mulu pobízela a tak jsme stoupali volně a s paní jsme si cestou povídaly.
I Plech nám stačil, i když musel máknout :). Paní mi řekla, že chodí cca 3-5x za den, je-li zájem. A v zimě makají v zemědělství, a to nosí daleko větší náklady. Cesta nám trvala 20 minut, ale byla jsem ráda, že už stojím na svých. Rozloučily jsme se a dál už pěšo. I tak to ještě pár kroků bylo. Výhledy nádherné. Za stařecké vstupné jdeme do díry. Nesmí se zde fotit s bleskem a tak dělám, co mohu. Je to vertikálka s bohatou výzdobou - s bleskem by to byla paráda. Nahoře si musím odfouknout a Plech mlsá. "Kalderu" odsud máme jako na dlani. Aspoň dolů jsem si to užila a ocenila jsem pomoc s výstupem. Mávám a směřujeme domů.

Vystoupali jsme nad 800 a vidíme první mlýny, ale jen turistické :(. Plech konečně vybral hrnek do sbírky. Vystoupali jsme zase o kousek výš - do sedla a konečně tu máme skutečné mlýny, a to dokonce ty největší, pevné, kamenné. Bylo jich tu původně 27. Tak jsme se vynadívali dosytosti a razíme dál. Zdáli se v rozvírajícím průhledu ukazuje pod horama kýžená náhorní plošina Lasithi. Chystáme se zahnout doprava, abychom ji obkroužili, ale pohled na planinu s mnoha mlýny v pohybu nás zastaví.
Procházeli jsme mezi nimi a moc se mi to líbilo. Vyřádili jsme se i u místního rozkošného kostelíka a pak poseděli v taverně u "marmeládového" frapíčka a výtečných místních jahod, hmmm ... a pak už papa, taverno Panorama, my pokračujeme.

TentoX jedeme s Plechem sami - Ruben a Čáp zvolili válečku,koupačku+relaxačku. Zvolila jsem planinu Lasithi
v pohoří Dikti, rozkládající se cca 800 m.n.m. s mnohými zajímavostmi po cestě.
Po dálnici na východ a brzy rychle stoupáme. TentoX za volantem Plech a já fotím i cestou. Všude tu statečně kvete janovec. Obkroužíme bíle zářící kostel nad námi a pasírujeme se klasickou horskou vesnicí Moschos. Místy není jasno, kudy to povede ... a najednou jsme na roztomilém náměstíčku. Neodoláme a popřejeme si procházku s prohlídkou baziliky, náměstí i místních krámků. Pak jsme se vymotali z úzkých nepřehledných uliček Moschosu a pokračovali dál. Během stoupání se otevírají překrásné výhledy na okolní krajinu a hlavně věnce hor. Na odstávkách se prodává olej a med. Mžikem oka zahlédnu směrovku na Krassi - tam chci. Hledáme avizované parkoviště a už taky čtu, co zde máme vidět. Cedule informuje také o výskytu stálezeleného dubu cesmínovitého,místními zvaného Azilakas. My ale jdeme ke stařičkým platanům. Ten jeden je opravdu gigant - několik století starý má ve výšce 1,3 m objem 14,6m. Jeho život usnadňuje silný pramen nad silničkou, který dává vodu i celé vesničce a jejímu dobytku. Strom je opravdu úctyhodný. Platan javorolistý je řecký národní strom a tak ho mají téměř před každým kostelem. Mají je rádi tak, jako my lípy. Je načase popojet. Už z dálky vidím klášter Sv.Panny Marie - úžasné místo s atmosférou, nádhera skoro bez lidí. V dalších prostorách vidíme moře krásných ikon.
Tak dále ...

Tentokrát je tu moooc foteček ... tak některé můžete přeskočit a nebo to proletět v rychlosti !
Nalodíme se a vyplouváme na cca 20min. plavbu. Fouká velmi silný vítr. Z dálky se zdá ostrov malinký, ale to jsme ho viděli z té krátké strany (vpravo). Nejprve to kluci hrnou nahoru a tak šplháme vejš a vejš. Začínají se otevírat krásné výhledy. Průchod do horní pevnosti. Tam jsme se rozdělili a průběžně se potkáváme. Pomalu zjišťuji, jak je pevnost rozsáhlá, ale procházím ji po horní hraně celou. Stromy dokládají stálost a sílu větrů. Poslední výspu horní partie s nádhernými výhledy si vychutnávám jako jediná. Na opačné straně nad přístavištěm pak potkávám kluky, jak po svačince scházejí dolů. Honem obejdu horní baštu a volím zkratku po skalách, abych je dohonila. Začínáme spodní kolečko - okolo moře a hradeb. Nebýt těch kytek, tak je to dost pochmurné místo. Ke konci už i nohy trošku bolí. Loď se pro nás dokonce vrátila, abychom nemuseli čekat až do 18 - zrušili totiž postupné další odjezdy. Tož ahoj, pochmurná Spinalogo!
Jedna zastávka - klášter Sv.Jiřího Selinarského přímo u silnice. Konečně jsme potkali i ty ovečky.
A večer pohoda.

Jedeme na východ cca 55km směr Agios Nikolaos a ostrov malomocných. Malá pauza na vypouštění, napouštění, převlékání... Městem se pasírujeme úzkými uličkami
v živém provozu a docela brzo nacházíme srandovní parking.
Klíče se nechají provozovateli a on permanentně posunuje všechna auta jako na šachovnici podle toho, jak přijíždějí a odjíždějí. kluci hledají blešák, ale je tu jen mírně bazarové tržiště - 1x týdně-dnes. Pomáhám hledat Plechovi správné velikosti triček.Nákupy do auta a pak kolem unaveného štěňátka po schodech vedrem vzhůru snad k místnímu chrámu. To jsme ale brzy vzdali a nasměrovali si to radši do centra a k moři. Trefili jsme NEJ místo k orientaci s nádherným výhledem na lagunu i moře. Docela jsme si to užívali.
Pak scházíme k vodě - taky je to tu hezké. V jedné z příjemných kavárniček si dávají kluci pivko, frapé, já pitagyros ze sousední gyrosárny (dobrý, velký a levný).Ani to najednou nesním - balím si ho na pak.
Jdeme kousek po nábřeží a a pak už nahoru k autu.
Je třeba už pokračovat do Eloundy, odkud poplujeme na Spinalongu.
V malebné Elundě po chvíli nacházíme skvělé free parkování - stojíme úplně v přístavu. Jdeme se informovat, jak je to s plavbou. U dvou sympaŤáků chvíli probíráme všechny možnosti a licituji o cenách a slevách. Domlouvám čas a místo odplutí a volnou půlhoďku využíváme kulturně :) - máme štěstí - v kostele jsou restaurátoři a tak se můžeme kouknout. Pak už jdeme do přístavu.